Teploměr
Teploměr je přístroj určený k měření teploty.
Kapalinový teploměr využívá teplotní roztažnosti kapalin (např. rtuti nebo lihu) a patří mezi ně například některé pokojové nebo lékařské teploměry. Nevýhodou rtuťových teploměrů je nutnost velmi obezřetné manipulace s nimi, neboť rozbití nádoby obsahující měřící kapalinu vede k úniku látky, jejíž páry jsou jedovaté.
Bimetalový (dvojkovový) teploměr se skládá ze dvou u sebe držících kovových plíšků, které se v závislosti na teplotě roztahují každý jinak. Při změně teploty se proto kovový pásek ohýbá a v závislosti na tom ukazuje teplotu.
Odporový teploměr využívá závislost elektrického odporu vodiče nebo polovodiče na teplotě.
Termoelektrický teploměr (termočlánek) pracuje s termoelektrickým jevem. Změnou teploty spoje dvou kovů se mění vznikající termoelektrické napětí. Mezi často využívané kombinace kovů patří měď s konstantenem (slitina mědi a niklu), železo s konstantanem, niklchrom s niklem nebo platinarhodium (slitina platina a rhodia) s platinou.
Plynový teploměr využívá závislost tlaku plynu na jeho teplotě při stálém objemu nebo závislost objemu plynu na teplotě při stálém tlaku.
Infrateploměr (někdy označovaný jako radiační, vyzařovací) měří záření vysílaná tělesy do okolí. Dokáže měřit teplotu tělesa bez fyzického kontaktu.
Ikonka pro váš web či blog
